Artur Vrba (Weber)

(17. července 1913 Orlová – 9. srpna 1987)

Mezi prvními, kteří pocítili na vlastní kůži, co znamená holocaust, byl i zástupce a později přednosta 4. oddělení štábu 1. čs. samostatné brigády v SSSR Artur Vrba. Patřil do skupiny 1223 židovských mužů z Ostravska, kteří pod přímým vedením Adolfa Eichmana a Ostravským gestapem byly transportovány v říjnu do koncentračního tábora v Nisku na řece San, ležící ve východním Polsku.

Již 17. října 1939 se shromáždění muži pod dozorem gestapa a za značného utajení přemístili na nádraží v přívoze. Druhý den ráno se pak transport vydal přes Bohumín, Krakow a Rzeswów do Niska. Vedle osobních vagónů byly do transportu zařazeny i nákladní s materiálem pro stavbu baráků v táboře. Historie tohoto koncentračního tábora se pak začíná psát o dva dny později. Po zjištění, že tábor není schopen tak vysoký počet osob přijmout, neboť v krátké době přijely i transporty z Katovic a Vídně, bylo rozhodnuto o razantním snížení počtu deportovaných. Řada z nich byla vyhnána příslušníky gestapa k tehdejší sovětské hranici. Řada z nich byla na útěku zastřelena. Mnoha z nich se však podařilo uprchnout přes řeku Bug na území tehdy obsazené Rudou armádou. Byli ale orgány NKVD pozatýkáni a mnozí z nich deportováni na Sibiř. Mezi těmi, kterým se podařilo uprchnout byl i Artur Vrba. Hranice tehdejšího Sovětského svazu, překročil 30. října 1939 u Sieniavy v oblasti Rovna.

Předválečné období

Artur Vrba (Weber) se narodil 17. července 1913 v Orlové, okres Fryštát v rodině krejčího. V roce 1933 ukončil Obchodní akademii v Ostravě. Poté pracoval jako úředník u různých firem i jako bankovní úředník v Ostravě až do října roku 1939.

Válečná léta

Po útěku z Niska na území tehdejšího SSSR, se mu podařilo, získat zaměstnání nádražního nakladače v Podhájcích u Tarnopole, kde pracoval až do června 1940. Ale také on se nevyhnul orgánům NKVD a v létě 1940 byl internován v Rybinsku (Jaroslavská oblast, severně od Moskvy), kde byl zařazen jako dělník na stavbu hydroelektrárny. Od srpna 1941 do začátku roku 1941 pak pracoval jako topič v městě Ordžonikidze na Kavkaze. Nakonec byl poslán na práce do kolchozu v Lugovoje, poblíž Alma Aty ve Střední Asii. Svou internaci pak zakončil v textilní továrně ve Frunze.

Na základě výzvy o budování československé vojenské jednotky na území SSSR, odjíždí do Buzuluku. Po příjezdu k čs. vojenské jednotce, zjišťuje, že 1. čs. samostatný polník prapor, již odjel na frontu. 9. února 1943 je pak prezentován pod kmenovým číslem 1.976/m. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, poznamenaném těžkou prací v době své internace, je zařazen jako písař na štáb náhradního pluku.

Po přesunutí 1. čs. praporu a náhradního pluku do Novochoperska, je Artur Vrba, převelen na osobní oddělení štábu 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Jeho pečlivá a precizní práce na štábu je velmi oceňována. V Novochopersku pak absolvuje kurz pro poddůstojníky pěchoty.  S 1. Čs. samostatnou brigádou se pak zúčastňuje bojů u Kyjeva, Bílé Cerkve, Žažkova, Fastova a dalších. Nejednou se štáb brigády ocitl v těžkých bojových podmínkách.

20. ledna 1944 je povýšen do hodnosti podporučíka a jmenován zástupcem přednosty 4. oddělení štábu 1. čs. samostatné brigády. V druhé polovině února, po osvobození území západně od Žitomíru až po Subno, Rovno a Luck, byli obyvatelé osvobozených území povoláni do československé armády a ti, kteří nepodléhali vojenské povinnosti vstupovali do armády dobrovolně. Velkou zásluhu na přijetí nových dobrovolníků měl i Artur Vrba, který v té době objížděl jednotlivá města a obce na Volyni.

V létě roku 1944 se pak podporučík Artur Vrba, oženil v Černovicích z jednou z nově příchozích do čs. vojenské jednotky, tehdy devatenáctiletou Janinou. Jejich šťastné manželství pak vydrželo až do jeho smrti.

Jako svědky jejich svatby se zúčastnili tehdy již „staří“ bojovníci od Sokolova,

Náčelník lékárenské služby sboru poručík PhMr. Arnošt Friedmann a příslušník operačního oddělení štábu poručík Albert Elovič.

V době karpatsko-dukelské operace se spolu s manželkou a celým štábem dostal i do těžkých bojů v prostoru Machnówky. Němci, byli na kopcích a naše jednotky, včetně štábu a ošetřovny měli tenkrát jako na dlani … Na tyto těžké chvíle později manželka Janina Vrbová vzpomínala: „V tu dobu jsem byla vedle svého manžela. Ostřelovali nás, nad námi byla letadla, z těch na nás také stříleli, a můj manžel v zákopu si na mne lehl a řekl, ať aspoň jeden z nás zůstane na živu. A na to nikdy nemůžu zapomenout, pamatuji si tu chvíli na celý život.“ V těžkých bojích byl podporučík Artur Vrba, zraněn nepřátelskou střepinou granátu do hlavy.

V březnu 1945 je pak poručík Artur Vrba ustanoven do funkce přednosty 4. oddělení štábu 1. čs. samostatné brigády.

Po válce

Následovaly ale další boje přes Slovensko, Moravu až do Prahy.

Po osvobození republiky a návratu 1. čs. armádního sboru do osvobozené Prahy, požádal tehdy už nadporučík Artur Vrba o propuštění z armády. Jeho žádosti ale nebylo vyhověno a na žádost tehdejšího ministra národní obrany generála Ludvíka Svobody v ní zůstává. Jeho rozhodnutí podpořila i ta skutečnost, když se dozvěděl, že všichni jeho čtyři sourozenci zahynuli v koncentračním táboře. Je nejprve ustanoven do funkce přednosty osobního oddělení 1. pěší divize v Praze, a od října 1945 je převelen na Hlavní správu obranného zpravodajství na MNO , jako přednosta osobního oddělení.

V říjnu 1948 je jako svědomitý, pečlivý a výkonný důstojník jmenován přednostou náměstka ministra národní obrany pro věci kádrové.

15. února 1951 je ale major Artur Vrba v souvislosti s obžalobou generála Bedřicha Reicina zatčen a šestnáct měsíců držen nezákonně ve vyšetřovací vazbě. Po důkladném prošetření a dokázání jeho neviny, je 27. května 1952 z vyšetřovací vazby propuštěn. Je mu vrácena hodnost majora a je zároveň propuštěn do zálohy. Vzhledem ke svým válečným zranění je převeden do invalidního důchodu.

Od roku 1952 až 1957 pak pracoval jako vedoucí závodu Osvobozená domácnost v Praze. V lednu 1957 je jmenován do funkce vedoucího závodu Chemických čistíren a prádelen. V roce 1961 je částečně rehabilitován a povýšen do hodnosti podplukovníka v záloze. V roce 1965 je mu pak prezidentem republiky udělen řád Rudé hvězdy.

V roce 1971 pak odchází, jako zasloužilý příslušník čs. zahraniční armády na zasloužilý odpočinek. V témže roce ale nastupuje v umělecké agentuře Pragokoncert, kde prochází funkcemi od referenta až po ředitele střediska hudebníků. V červenci 1986 pak ukončil svou pracovní činnost. Velmi se těšil na zasloužilý odpočinek v rodinném kruhu s manželkou a vnoučaty. Těžká nemoc ale ukončila jeho plány. V květnu 1987 prodělal těžkou operaci, ale vrátit mu zdraví už lékaři nedokázali. Zemřel 9. srpna 1987.

Po změně režimu byl tento laskavý, vlídný, skromný a hluboce lidský člověk plně rehabilitován a 19. Prosince 1991 in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě.

Vyznamenání

Zlatá hvězda Čs. vojenského řádu Za svobodu, dva Čs. válečné kříže 1939, Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem, Čs. vojenská medaile Za zásluhy I. a II. stupně, Pamětní medaile čs. armády v zahraničí se štítkem SSSR, Dukelská pamětní medaile, sovětské řády Vlastenecké války II. stupně a Rudá hvězda, polský Válečný kříž a řadu dalších čs. řádů a medailí.

Bibliografie

Použité materiály a fotografie jsou z osobního archivu autora

Autor: Miroslav Brož

v9

Mjr. v. v. Rudolf Šimáček

Československý důstojník, příslušník tankových jednotek v mezinárodní brigádě za Španělské...

(21. ledna 1906 Vídeň – 28. března 1989) Byl jedním z prvních československých dobrovolníků v Buzuluku. Na svůj příjezd do tohoto přiuralského města, později vzpomínal: „ […]

V10

Kpt. Vladimír Winter

Jako frontový řidič se zúčastnil Karpatsko-dukelské operace a osvobozování Slovenska.

(27. ledna 1925, Praha Vršovice – ) Jako student byl nasazen ve vojenském průmyslu ve Stalingradu. Ve dvaceti letech vstoupil do československého armádního sboru a […]

v11

Mjr. Virág (Virák) Michal

(1. listopadu 1915 Sarkadi, okr. Iršava, Podkarpatská Rus – 18. února 1998 ) Předválečná léta Michal Virág se narodil na Podkarpatské Rusi otci Mihalu Virágovi […]

v3

Bohumír (Lenc) Lomský

Československý důstojník, absolvent Vojenské akademie v Hranicích (1936). V hodnosti...

(22. dubna 1914 České Budějovice – 18. června 1982) Již 100 let nás dělí od narození armádního generála v záloze Ing. Bohumíra Lomského původním jménem […]