Kpt. Rudolf Jasiok

Československý důstojník, od února 1942 příslušník čs. vojenské jednotky v SSSR.

(8. února 1919 Dolní Suchá na Ostravsku – 30. září roku 1944 Zyndranowa)

Účastník bitev u Sokolova, Kyjeva, pravobřežní Ukrajiny a Dukly. Právě během Karpatsko-dukelské operace hrdinně padl jako velitel roty 1. čs. tankové brigády.

Předválečné období

Rudolf Jasiok se narodil 8. února 1919 v Dolní Suché na Ostravsku. Jeho otec, horník, fáral na nedaleké šachtě. Prvních dvanáct let života tak prožil malý Rudolf v rodném kraji. V důsledku hospodářské krize a následné nezvěstnosti se rodina dostala do tísně. Otec mohl pracovat nejvýše tři dny v týdnu a ještě častěji byl bez práce. Shodou okolností se na Ostravsku objevil náborář z Charkova, který hledal odborníky na šachty v sovětském Dombasu. Třináct havířů tehdy podepsalo pracovní smlouvu, aby pak v dubnu 1931 odjeli i s rodinami do Luganské oblasti tehdejšího Sovětského svazu. Do kraje tak podobného svými šachtami a těžkým průmyslem Ostravsku.

Rodina Jasiokových se velmi brzy sžila s novým prostředím a mladý Ruda Jasiok se zvykl na ruskou desítiletku, kterou dokonce ukončil s vyznamenáním. Na další budoucí povolání se připravoval na chemické průmyslovce v Rostovu na Donu. Domů jezdíval jen na prázdniny. Žil jako jiní mladí lidé – měl rád hudbu, film, a jak vyprávěla později jeho maminka, také dobře maloval a vyráběl pro školní besídky různé masky.

Válečná léta

Krátce po přepadení Sovětského svazu, byl podobně jako jiní Češi NKVD internován v městě Molotov, kde pracoval jako dělník v dřevozpracujícím závodě. Nejhorší bylo pro Rudu, ale to, že ztratil spojení s rodinou, která musela opustit své bydliště po prvním válečném roce, kdy se fronta dostala i do těchto míst. Na počátku roku 1942 byl Rudolf Jasiok uvolněn ze závodu a odjel k nově budované čs. vojenské jednotce v Buzuluku. 11. února 1942 je pak prezentován jako vojín nováček, pod kmenovým číslem 193/m.

Posledního května 1942 po dlouhé době konečně píše z Buzuluku rodičům: „Je veliká škoda, že nemůžeme alespoň chvíli být spolu, podívat se navzájem do očí a poradovat se. Prosím Vás, táto a mámo, abyste se o mě nestrachovali. To člověka znervózňuje, vzrušuje a tím ho na to nutí myslet. Mám svou víru, že se mně ani Vám nic nestane a že se určitě sejdeme.

Vzpomínám na chvíle, které jsem strávil s kamarády. Kdyby nebylo té prokleté války, měl bych svoji životní partnerku, s kterou jsem se tři roky učil. Jaké bychom jen měli plány!

Nevím, co s ní je, snad zemřela při bombardování.

V Buzuluku je Rudolf Jasiok zařazen do kurzu radiotelegrafistů, který úspěšně absolvuje. Po absolvování základního výcviku, odjíždí již svobodník Rudolf Jasiok jako radista spojovací čety 1. čs. samostatného polního praporu na frontu. Po bojích v prostoru Sokolova, byl vybrán do školy pro důstojníky v záloze a po jejím absolvování, je povýšen do hodnosti četaře. Jako technicky zdatný, je zařazen je přemístěn k nově vznikajícímu tankovému praporu. Zároveň je zařazen jako jeden z prvních do sovětského tankového učiliště v Tambově. Velmi jej tehdy ale trápilo, že opět ztratil spojení s rodinou, kterou tolik miloval.

Po absolvování tankového učiliště, je určen velitelem jednoho z prvních tanků T-34/76 v rotě středních tanků pod velením podporučíka Josefa Buršíka, který při křtu dostal jméno Bachmač. 25. října 1943 je pak povýšen do hodnosti rotného.

Ze zachovalých hlášení průzkumníků, z operačních rozkazů i z válečných deníků leze jen rekonstruovat, jak si Rudolf Jasiok tehdy počínal. V kyjevské operaci podporoval již jako velitel tanku útok 1. praporu 1. čs. samostatné brigády. Vyrazil se svým tankem T-34 z předměstí Priorka. Za podpory našich ženistů zdolal protitankový příkop vroubený minovými poli, která měla přehradit postup pěchoty. Když pak narazili u vesnice Pitomnik na houževnatý odpor, objel se svými tanky vesnici a zaútočil na týl Němců, Na bojišti zůstaly jen rozbité domky a mrtví nacisté.

Čím blíže se dostávali ke Kyjevu, tím silnější byl odpor nepřítele. Jako velitel osádky tanku bojoval proti pevnůstkám a protitankovým dělům. Byl to právě on, kdo uvolnil průchod pěchotě a samopalníkům poručíka Antonína Sochora a podporučíka Sergeje Petrase. Ti se tankistům revanšovali tím, že u vesnice Dechtjary uchránili před likvidací most u železniční tratě. Byl to jediný průchod, který otvíral cestu na Kyjev.

Prudký boj se pak rozhořel u závodu Bolševik. Zde byla dobře zamaskovaná německá protitanková děla. I nyní rotný Rudolf Jasiok, spolu s velitelem tankové roty podporučíkem Richardem Tesaříkem, po hodinovém boji zlikvidovali houževnatý odpor nacistů. Sotva umlčeli jednu část německé obrany, narazili na další v prostoru Filmových ateliérů. Znovu pronikli až do nepřátelského týlu a přinutili nacisty k ústupu.

Z dochovaných dokumentů tak lze krok za krokem vysledovat průběh bojů našich tankistů. V návrhu na udělení prvního Československého válečného kříže 1939 a sovětského řádu Rudé hvězdy rotnému Rudolfu Jasiokovi se uvádí: „Ve dnech 5. až 6. 11. 1943 v době bojů o Kyjev, dovedně velel svému tanku, ze kterého zničil 1 tank Tygr, 3 protitanková děla, 4 kulometná hnízda a 30 Němců.“

A jak toto období těžkých bojů prožíval Rudolf Jasiok, lze opět vyčíst z dopisu, napsaného bezprostředně po boji: „ … mámo, dovedeš si představit, jak vítali nás, kteří jsme první vtrhli do města Kyjeva? Vždyť jeho obyvatelé čekali na tuto chvíli přes dva roky! Se slzami v očích k nám přibíhali a líbali nás jako své syny.“

Po bojích o hlavní město Ukrajiny postupovala 1. čs. samostatná brigáda dále na západ. V dochovaných dokumentech se často objevuje i jméno Rudolfa Jasioka. Jeho tank pronikl u vesnice Ruda do německého týlu a usnadnil tak postup naší pěchoty. Účastnil se útoků na řadu jiných osad i na město Bílá Cerkev. Rudolf Jasiok byl znám svou statečností a nápaditostí. Proto byl také pověřován nejsložitějšími úkoly. Právě u Bílé Cerkve předstírali sovětští tankisté spolu s našimi k obelstění nacistů útok. Pustili všechny tankové motory na plný plyn, aniž by se z místa pohnuli. Jen Rudolf Jasiok a jeho spolubojovník Lumír Pisarský vyjeli ze svých pozic a maskovali útok, čímž dezorientovali protivníka a umožnili skutečný úder na jiném místě. Za splnění úkolů na tomto úseku fronty byl vyznamenán druhým Československým válečným křížem 1939 a sovětským řádem Vlastenecké války II. stupně. V odůvodnění na vyznamenání je stroze uvedeno: „V boji o Rudu zničil se svojí tankovou četou dvě děla, jedno minometné hnízdo a zneškodnil desítky Němců. V boji o Bílou Cerkev zničil jednoho „Ferdinanda“, jedno kulometné hnízdo a jednu pevnůstku ( DZOT )“. Druhého ledna 1944 je pak povýšen do hodnosti podporučíka.

Co v té době mezi oběma boji prožíval, vylíčil v dopise z 30. prosince 1943 napsaný matce a sestře: „V noci na dnešek jsem se tak unavil, že jsem málem spal při chůzi. Pročítám Vaše dopisy a rozčilením to se mnou zmítá. Podobná zvěrstva, jaká samy popisujete, jsme nacházeli i tam, kam jsme přicházeli my.

Před mýma očima stojíš ty, mámo, se stříbřitými vlasy. Stojíš Ty, sestřičko, vysílená vyčerpávající prací. Stojíš Ty, otče, který jsi byl dlouho někde nezvěstný. Za Vás, za všechny, drazí moji, se budu tvrdě mstít.“

Tato slova zní sice dnes tvrdě. Pochopí je ale pouze ten, kdo se dokáže přenést zpět do nelítostné válečné vřavy. Rudolf Jasiok ale nestačil dopis odeslat, protože nastaly zmíněné boje u Bílé Cerkve. A tak je psaní dokončeno až po pěti dnech. „ Přece se mi povedlo trochu účtovat. Předevčírem jsem zapálil jednoho „Ferdinanda“ a také mám na kontě „Tygra“. Fašisty jsem nepočítal. Mnoho mi jich neuniklo. Dokud jsem živ, tak tyto moje „splátky“ budou narůstat.

Československá jednotka se na jaře 1944 značně rozšířila. Po příchodu volynských Čechů se tankový prapor začala reorganizovat na tankový pluk. Bylo třeba nových instruktorů a podporučík Jasiok se stal učitelem ve zdokonalovacím kurzu. Pluk měl kolem 850 příslušníků. Rudolf Jasiok je 1. dubna 1944 ustanoven velitelem 2. tankové roty 1. tankového praporu.

Pečlivě se staral o výcvik nových příslušníků, protože z vlastních zkušeností věděl, co znamená dobře řídit tank, účinně střílet a ovládat taktiku boje.

Podobně starostlivý je i ve vztahu k rodičům. Většina jeho důstojnické gáže jde domů, střídavě matce i otci, který žije v Kargandě a jehož zdravotní stav mu dělá starosti. Dokonce uvažuje o jeho povolání k náhradnímu pluku, kde je mnoho starých a nemocných členů rodin vojáků bojujících na frontě.

Rudolf Jasiok si ke svým velitelským a bojovým povinnostem přidal ještě jednu, milou a radostnou. Našel si děvče. Bývalou partyzánku, která na Volyni vstoupila do naší jednotky. Po reorganizaci na tankovou brigádu a přesunu blíže k našim hranicím do prostoru Sambora, se tito dva lidé setkali. A právě zde, ve vesnici Chodoroviči, byla 25. srpna 1944 velmi slavná svatba Rudolfa Jasioka a Viktorie Koremnou. Svatby se účastnil i generál Ludvík Svoboda, velitel tankové brigády Vladimír Janko a desítky spolubojovníků. Takovou svatbu by ani doma nikdo nevystrojil. Den před svatbou, napsal o této životní události otci dopis: „Můj drahý otče! Mohu Ti sdělit velikou novinku v mém životě. Seznámil jsem se s jedním děvčetem na frontě a budu se ženit. Snad mě odsoudíš za to, že jsem o tom dříve mlčel a že se žením v době války, na frontě. Rozhodl jsem se oženit i proto, že pokud bych se nevrátil, tak přijede žena k Vám po válce. Bude Vám vyprávět o mně a o mém životě a bude Vám pomáhat. Poví Vám, co a jak se přihodilo“.

Bylo již najednou cítit jiný tón, než v prvních dopisech, jako by bylo cítit zlou předtuchu. Po svatbě, den před zahájením dukelské operace, napsal znovu. Tentokrát mamince a sestře. Posílá jim svatební fotografie a představuje si matčino dojetí: „Drahá maminko a sestřičko! Vidím Vás v duchu, jak tuto fotografii zaléváte slzami. Chraňte ji a vždy, když si na mne vzpomenete, vzpomeňte i mé drahé ženy. Chováme k sobě lásku, jeden jsme s druhým spokojeni. My oba jdeme do boje za svatou věc. Oba jsme teď Tvoje děti, maminko, které Vás stejně nesou v srdci a milují. Podívejte se na fotografii. Cožpak to není pěkný pár? Tyto fotografie přivezeme buď my s sebou, nebo ten, kdo zůstane naživu“.

Jen těžko lze najít přesvědčivější doklad citů člověka, který příští den začal bojovat v dukelské operaci. U vesnic Draganówa a Zbojska kosil 16. září nacisty. O čtyři dny později vnikl spolu s velitelem praporu nadporučíkem Richardem Tesaříkem do městečka Dukla. V bojích o Hyrowu horu čistil svahy kopce od nacistů, zatímco Tesařík útočil přímo na jeho vrchu. Podporučík Jasiok tak nesmírně pomohl pěší rotě, kterou zadržovaly v postupu německé kulomety. Po těžkém zranění velitele praporu Richarda Tesaříka, převzal dočasně velení celého 1. tankového praporu. Tento 22. září 1944 napsal manželce Vítě :„ Mole milá manželko! Když jsem dostal dnes Tvůj dopis, zarosily se mi při čtení oči. Chtěl bych Ti sdělit, že již dvakrát jsem byl zde v boji a mám skutečné štěstí. V prvním boji jsem se svou osádkou zničil 15 fašistů. Chlapci z mé osádky jsou vskutku hrdinové. Jsem na ně hrdý. Němce jsme vyhnali už i od Dukly. Po celou dobu nás ostřelují minami, aby nás zahnali, ale my se jich nebojíme.

“Víťo, jsem živ a zdráv, strach o mne nemusíš mít. Právě v tyto dny si uvědomuji ještě hlouběji, jak Tě mám rád a jak si Tě vážím. Jestli oba zůstaneme naživu, snad nikdo nebude žít tak opravdovou láskou přítele a přítelkyně. Vždyť jsme prošli toto peklo na zemi. Buď klidná, věřím, že nás osud nerozdělí. Právě v tyto dny víc, jak jindy se mi chce žít!“

Víc, jak kdy jindy se mi chce žít – to byla poslední slova, která Rudolf Jasiok napsal. O týden později, po bojích u Barwinku, začala bitva o přechod našich hranic nedaleko vesnice Zyndranowa. Několik set metrů od hraniční čáry drží Němci kótu 578. Velitel tankové roty Jasiok vidí se svými druhy kopce a lesy, které leží již u nás doma. Všechno kolem je zaminováno. Při útoku na kótu uvízly některé tanky v těžkém blátivém terénu, jiné byly vyřazeny protitankovými minami. Padesát metrů od německých zákopů, tři sta metrů o československých hranic, byl Jasioků tank zasažen do pásu. Velitel v něm zůstal, protože právě zjistil, odkud šla palba – z dobře zakopaného „Tygra“. Ještě stačí vydat rozkaz střelci, kam zamířit. Vtom dostává tank druhý zásah. Pro velitele 2. tankové roty podporučíka Rudolfa Jasioka je smrtelný. Stejně i pro řidiče desátníka Viktora Agapčuka a nabíječe desátníka Michala Alexeje. Po zásahu byla jejich těla zohavena k nepoznání … Z celé osádky se zachránili pouze četař Vasil Kobirja  a spodní střelec vojín Antonín Hejduk, který ale krátce nato padl mimo tank. Zraněný četař Vasil Kobirja se nakonec dostal přes palbu do našich pozic. Byl to on, kdy vydal svědectví o posledních chvílích podporučíka Rudolfa Jasioka. Bylo to 30. září roku 1944.

Za svou statečnost byl 1. října 1944 Rudolf Jasiok in memoriam povýšen do hodnosti poručíka v záloze. Jeho tělo společně s ostatními, vyprostili příslušníci tankové brigády až 8. října a o dva dny později byl s vojenskými poctami pohřben na provizorním vojenském hřbitově u Dukelského průsmyku.

1. ledna 1946 byl Rudolf Jasiok povýšen in memoriam do hodnosti nadporučíka a 1. února 1946 do hodnosti kapitána v záloze. U příležitosti pátého výročí bitvy u Sokolova, byl v březnu 1948 vyznamenán in memoriam Sokolovskou pamětní medailí.

6. října 1969 byl Rudolf  Jasiok posmrtně jmenován hrdinou ČSSR, stejně jako armádní generál Karel Klapálek nebo štábní kapitán Josef Kholl a kapitán Vendelín Opatrný.

Vojenský a především lidský profil Rudolfa Jasioka, jsou tak čisté, že by si nikdo neměl dovolit zpochybňovat jeho titul hrdiny ČSSR, zejména ne ten, kdo neprošel podobnými cestami a utrpením a neví, co to je vlastní krví dobývat svobodu vlasti.

Vyznamenán

Zlatou hvězdou hrdiny ČSSR in memoriam, Hvězdou I. stupně Čs. vojenského řádu bílého lva Za vítězství, dvěma Čs. válečnými kříži 1939, Čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem, Čs. vojenskou pamětní medailí se štítkem SSSR, Sokolovskou a Dukelskou pamětní medailí, sovětským řádem Vlastenecké války I. a II. stupně a řádem Rudé hvězdy

Bibliografie

Použité materiály a fotografie jsou z osobního archivu autora

Autor: Miroslav Brož

v7

Gen. mjr. v. z. Richard Tesařík

Československý generál, držitel titulu Hrdina Sovětského svazu.

(3. prosince 1915 Praha – 27. března 1967 Střekov) Zúčastnil se bojů v Polsku 1939 i u Sokolova. Nejvíce se však vyznamenal při osvobození Kyjeva. […]

v1

František Josef Geisler

Československý důstojník a kapitán v Britské armádě (1942-1944), velitel čety...

(25. července 1918 Hall, Tyroly – 18. září 1944 Pastwiska, Polsko) Mládí Otec Františka Geislera byl přednosta pošty v Jižních Čechách. V roce 1920 se […]

v11

Mjr. Virág (Virák) Michal

(1. listopadu 1915 Sarkadi, okr. Iršava, Podkarpatská Rus – 18. února 1998 ) Předválečná léta Michal Virág se narodil na Podkarpatské Rusi otci Mihalu Virágovi […]

v2

Gertruda Engelová

Československá důstojnice a lékařka. 11. února 1942 byla V Buzuluku...

(16. 05. 1910 Český Krumlov – 10. 10. 2003 Praha) Předválečná léta Narodila se v Českém Krumlově v rodině Mořice a Marty Frankensteinových, obecnou školu […]