Srpen 1944 na východní frontě

Osvobozování Polska a Rumunska

Koncem srpna 1944, po skončení Lvovsko-sandoměřské operace, hlavní síly 1. ukrajinského frontu měly obsazené sandoměřské předmostí na řece Visle, vojska 60. a 38. armády tohoto frontu a 1. gardová armáda s...

Koncem srpna 1944, po skončení Lvovsko-sandoměřské operace, hlavní síly 1. ukrajinského frontu měly obsazené sandoměřské předmostí na řece Visle, vojska 60. a 38. armády tohoto frontu a 1. gardová armáda s 18. armádou 4. ukrajinského frontu dosáhly čáru od Dembice přes Sanok, Skole, Pasečnú ke Krasnoiľsku. Na jižním strategickém směru vojska 2. ukrajinského frontu svým pravým křídlem bojovaly v Rumunsku na čáře Vatra Dornei – východně od Targu Mures, středním a levým křídlem frontu postupovaly k severozápadním hranicím Rumunska.

V původních plánech Hlavního stanu nejvyššího velení ozbrojených sil Sovětského svazu na letní a podzimní tažení roku 1944 bylo útočit ve směru varšavsko-berlínském a budapešťsko-vídeňském směru s tím, že Rudá armáda obejde Východní Karpaty ze severu a z jihu a tím si vytvoří předpoklady na obklíčení nepřátelských vojsk nacházející se v jejích severovýchodní části.

zobrazit více << Zobrazit méně

Slovenské národní povstání

Situace se změnila po vzniku Slovenského národního povstání (SNP), kdy do popředí vstoupily politické aspekty poskytnutí přímé vojenské podpory slovenským povstaleckým silám. SNP bylo zahájeno 29. 8. 1944 bojem vojáků žilinské...

Situace se změnila po vzniku Slovenského národního povstání (SNP), kdy do popředí vstoupily politické aspekty poskytnutí přímé vojenské podpory slovenským povstaleckým silám. SNP bylo zahájeno 29. 8. 1944 bojem vojáků žilinské posádky s přicházejícími německými okupačními jednotkami v situaci, kdy na sovětsko-německé frontě severně od severovýchodních hranic Slovenska skončila Lvovsko-sandoměřská operace Rudé armády (13. 7 – 29. 8. 1944) a vojska levého křídla 1. ukrajinského frontu přešla do obrany zhruba 30 až 40 km severovýchodně od hranic Slovenska, kde byla rozmístěna vojska Východoslovenské armády. Tato armáda, ale byla do 2. 9. odzbrojena.

Povstalecké území, s centrem v Banské Bystrici, mělo koncem srpna 1944 rozlohu asi 22.000 km2 (53% území tehdejší Slovenské republiky) a asi 1.700.000 obyvatel (64% z celkového počtu). Východní hranice povstaleckého území byla koncem srpna vzdálená od levého křídla 1. ukrajinského frontu vzdušnou čarou 120 – 150 km. Od pravého křídla 2. ukrajinského frontu na území Rumunska vzdušnou čarou 450 – 500 km.

zobrazit více << Zobrazit méně

Čs. vláda v Londýně požádala o pomoc

Vojenský plán povstání na Slovensku, zpracovaný ilegálním Vojenským ústředím pplk. J. Goliana, schválený čs. vládou v Londýně, počítal se součinnosti s vojsky Rudé armády. V souladu s tím již 10. srpna...

Vojenský plán povstání na Slovensku, zpracovaný ilegálním Vojenským ústředím pplk. J. Goliana, schválený čs. vládou v Londýně, počítal se součinnosti s vojsky Rudé armády. V souladu s tím již 10. srpna 1944 náčelník Čs. vojenské mise v Moskvě gen. H. Píka požádal velení Rudé armády, aby využilo plánovaného povstání k rychlému proniknutí do týlu německo-maďarské obrany a žádal, aby do operací na území Slovenska byl zařazen také 1. čs. armádní sbor.

Dva dny po vzniku SNP, 31. srpna 1944, gen. H. Píka spolu s velvyslancem Z. Fierlingerem oficiálně požádali sovětskou vládu o poskytnutí pomoci povstalcům. Dne 2. 9. velitel 1.ukrajinského frontu maršál I. S. Koněv na základě informací od plk. V. Talského (zástupce velitele Východoslovenské armády) navrhl Hlavnímu stanu nejvyššího velení uskutečnit útočnou operaci na pomoc SNP. Hlavní stan nejvyššího velení jeho návrh schválil a současně vydal souhlas se zasazením 1. čsas do operace.

I. S. Koněv v plánu počítal i s pomocí od dvou východoslovenských divizí, které podle oznámení plk V. Tálského měli zaútočit v ústrety vojskům Rudé armády a s vysazením 2. čs. paradesantní brigády v jejich prostoru.

zobrazit více << Zobrazit méně
Srpen 1944 na východní frontě