Por. František Josef Geisler

Během KDO v hodnosti poručíka velel speciální četě samopalníků 2. praporu 2. paradesantní brigády. Četa byla určená pro speciální úkoly - průzkum bojem, výpady, obchvaty a nebo průlom nepřátelského postavení za použití vhodné taktiky.

Byl československý důstojník a kapitán v Britské armádě (1942-1944), velitel čety Commandos. Na vlastní žádost se v řadách 2. čs. samostatné paradesantní brigády zúčastnil Karpatsko-dukelské operace kde 18. září 1944 padl, když zachraňoval své zraněné vojáky.

(25. 7. 1918, Hall im Tirol, Rakousko - 18. 9. 1944, Pastwiska, Polsko)

Mládí

Otec Františka Geislera byl přednostou pošty v Jižních Čechách. V roce 1920 se s rodinou přestěhoval do Košic na Slovensku, kde jeho otec převzal pozici přednosty pošty pro Východní Slovensko. V roce 1924 začal studovat v Košicích a maturoval v roce 1937. Následující rok se s rodinou přestěhoval do Brna, kde jeho otec nastoupil na místo přednosty pošty pro Jižní Moravu. V září 1939 František Geisler začal studovat na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně, ale 17. 11. 1939 Němci univerzitu zavřeli. O měsíc později po mnoha debatách s přáteli František Geisler opustil Československo a spolu s dalšími odešel přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Řecko, Turecko, Sýrii, Maroko, Alžírsko do Francie.

Válka

Do Agde ve Francii dorazil 4. 2. 1940, kde vstoupil do Československé armády a prošel výcvikem ve francouzské armádě. Po pádu Francie byla jeho jednotka evakuována do Liverpoolu a dále přesunuta do Cholmondeley Park u Manchesteru v Anglii.

V Anglii

Po důstojnickém výcviku byl Geisler 26. 5. 1940 povýšen do hodnosti podporučíka a poslán k čs. brigádě v Leamington Spa, Warwickshire, kde pokračoval ve výcviku. V zimě 1941/42 byla brigáda přesunuta k Yeovil. Geisler absolvoval výcvik u Commandos (6. 4. 1942 - 20. 4. 1942) kurz "no.5 Western Command Assault and battle School Llanberis" v severním Walesu. Následně ve Skotsku na zámku Commandos u Fort William absolvoval "Western Command Junior Leaders School" v Stokesay Court, Onibury, Craven Arms Shropshire, kde byl 23. 4. 1942 přijat do britské armády. Do 4. 6. 1942 působil jako instruktor v "Rifle Wing." Od 5. 7. 1942 pokračoval ve výcviku a 10. 7. 1942 dokončil "The Assault and Battle School Llanberis course" s doporučením na vyššího instruktora (Higher instructor) od plk. Lorda Digbyho (Inspektor pěchoty výcvikového zařízení).

Tajné míse a speciální výcvik

V hodnosti kapitána Britské armády absolvoval tajné mise ve Francii u Boulogne s 11. plukem Commandos jako velitel čety 30ti mužů. Bylo rozhodnuto, že F. Geisler bude vycvičen pro speciální operace v Československu a pro tyto účely absolvoval SOE výcvikový kurz v Arisaig v severozápadním Skotsku. Mezi 22. 8. 1942 až 19. 9. 1942 absolvoval "Course 9 Arisaig (STS25)", byl ubytován v Traigh House, Dále v období od 31. 10. 1942 do 28.11.1942 absolvoval "Course no.11 Arisaig (STS25),"přičemž byl ubytován opět v Traigh House. Po dokončení druhého kurzu, na přelomu roku 1942 a 1943, prošel František Geisler parašutistickým výcvikem v Ringway Manchester, kde absolvoval 84 seskoků.

Po dokončení parašutistického výcviku byl přiřazen k "Frinton - II Corps District Intelligence School," kde se připravoval na mise v okupovaném Československu. O období do poloviny roku 1943 se nic neví, je ale pravděpodobné, že se podílel na tajných operacích nebo podporoval operace v Československu.

V druhé polovině roku 1943 byl F. Geisler zpět ve Frintonu. V Dovercourt, potkal Angličanku Joyce Locke, se kterou se 16. 9. 1943 oženil. Měsíc na to byl povýšen do hodnosti poručíka československé armády. Poté následovaly další operace během zimy 1943/1944 až do května 1944, kdy byly při přípravě na invazi do Evropy všechny tajné operace ukončeny.

2. československá paradesantní brigáda v SSSR

Poručík František Geisler byl uvolněn ze služby a válka pro něj mohla skončit. Když se ale doslechl o 2. čs. parabrigádě formované k nasazení na východní frontě, dobrovolně se přihlásil k této jednotce, aby se podílel na osvobození svého domova.

Dne 15. 7. 1944 odjel vlakem s dalšími důstojníky z brigády do Grenoch kde se nalodili a 18. 7. 1944 odplul jejich konvoj přes Gibraltar do Port Said, odkud vojáci pokračovali po souši a po moři přes Damašek, Basru a Baku. Po příchodu do SSSR se dostal spolu s dalšími důstojníky do Sadagury, kde sídlilo náhradní těleso 1. čs. armádního sboru - náhradní prapor. Někteří pamětníci vzpomínají na historku, která se stala v Saguře. Spinka důstojníků z Anglie měla urychleně odjet na frontu k jednotkám, do kterých byli zařazení. Ráno v den odchodu však por. Geisler chyběl při nástupu. Sehnal totiž někde starou pušku a vydal se na lov vysoké zvěře. Odjezd se trochu zdržel, protože řidiči opravovali defekty na kolech. Geisler přiběhl na poslední chvíli a v ruce držel krvavou hlavu srnce s parohy. Vojákům z kuchyně vzkázal, kde leží střelený srnec a ostatní kamarádům se chlubil se svojí trofejí. Srnce trefil do hlavy mezi levé oko a čenich. Trofej si přivázal na vozidlo s tím, že ji nechá později vycpat.

Poručík Geisler byl přidělen k 2. československé samostatné paradesantní brigády v sestavě druhého pd. praporu, kterému velel major Voves. Do tohoto praporu byl zařazený spolu s dalšími novými důstojníky z Anglie, jako byl Renčín, Vrzala, Pavezka nebo Flax. Stal se velitelem čety samopalníků, ve které byli většinou samí mladí a šikovní bojovníci, Slováci nebo Rusíni. Geisler si rychle získal jejich přízeň a respekt. Tato četa automatčíků působila v sestavě praporu jako zvláštní četa vojáků vyzbrojená pouze samopaly a granáty. Byla nasazovaná na bojovo-průzkumné úkoly, různé výpady či obchvaty nebo na prolomení nepřátelských postavení za použití vhodné taktiky. Poručík Geisler se se svojí kvalifikací hodil právě do této "akční" jednotky.

Prvním Geislerovým úkolem byl přepad jihozápadně od vsi Zaršin hned v první dne nasazení - 12. Září 1944. Vesnice byla z velké části zničená a neustále ostřelovaná minomety. Za vsí se nacházela železniční trať, která byla položená na náspu. Tento násep sloužil jako krytí vojáků, kteří se chtěli k vesnici přiblížit. Stejným způsobem se přibližovala i Geislerova četa samopalníků. Geisler vyslal dopředu před četu dva průzkumníky, kteří zabezpečovali postup. Po dosáhnutí kraje vsi četa zpozorovala v ruinách domů jakousi stařenku, obyvatelku vesnice. Ta je nasměřovala ke zdárnému průchodu dědinou, aby se spojili s jednotkou v přední linii. V hostinci místního pivovaru se nacházela cyklistická rota parabrigády. Automatčíci se k nim načas uchýlili. Velitel této roty informoval Geislera o aktuální situaci, načež se vydali na obhlídku terénu spolu s veliteli družstev. Za dědinou se nacházel přední okraj linie, kde byli ve skupinkách po družstvech postavení parabrigády. Pro přehledný terén mohla být družstva střídaná jen v noci. Geisler byl také obeznámený se zaminováním prostoru. Přechod měl být zabezpečen za pomoci sovětských ženistů, kteří měli odstranit překážky a miny v cestě průniku. Po seznámení se situací četa čekala na tmu. Přibližně ve 22:30 začala akce. Geisler se domluvil se čtyřmi sovětskými ženisty, kteří vzápětí vyrážení do terénu. Počínali si ale příliš neopatrně, spoléhali se na to, že byla tma. V té noci však svítil měsíc naplno. Ženisté odstraňovali překážky a první družstvo čety samopalníků vyráží vpřed kukuřičným polem. Ještě předtím, než vyrazilo druhé družstvo se ozvala palba. Přechod byl prozrazen u překáže, na které spustili Němci minometný přepad. Jeden ruský staršina přišel o nohu nad kolenem a skonal. Četa automatčíků přeběhla minovým polem přes odstraněné překážky. Jednomu samopalníkovi mina roztrhala nohu v oblasti lýtka. Geislerovy muži se však dostali do lesa ve svahu. Měsíc byl zakryt mrakem, les ukryl vojáky a minomety utichly. Automatčíci si oddychli a pomalu postupovali svahem dále. Rojnice čety se roztáhla do široka a postupovala tmavým lesem. V úplné tmě se najednou rozpoutala divoká přestřelka z bou stran. Geisler okamžitě četě zavelel postupovat vpřed. Samopalníci za postup před sebe házeli granáty. Objevili před sebou první okopy německých pozic a dochází k boji muže proti muži. Jeden ze samopalníků vytáhl nůž a skočil na Němce s výkřikem: "Zdochni, ty žobrák!"

Němec asi předtím spal, protože měl rozepnutou blůzu a byl bosý. Geisler nechal přeskupit četu v nově dobytých pozicích a její boky zajistil kulomety. Sám přitom ještě do zákopů dotáhl jednoho zraněného samopalníka. Vojáci se pomalu vzpamatovávali z té žhavé přestřelky. Četa měla několik zraněných. Geisler poslal na štáb praporu spojku s hlášením. Ráno přibližně ve 4:00 je četa vystřídaná na pozicích 3. rotou brigády. Automatčíci se stahují dozadu. Geisler přišel podat hlášení majoru Vovsovi osobně. Ten ho pochválil, protože noční přepad sledoval z pozorovatelny. Četa dostala den odpočinku za linií.

V dalším boji čety prožil Geisler horké chvilky. Jeho vojáci byli přidělení do útočné skupiny 2. praporu pod velením pppor. Tótha v prostoru městečka Besko. Po úspěšném obsazení nepřátelských pozic, museli odolávat silnějšímu protiútoku Němců. Četa automatčíků se musela po jejich náporu stáhnout. Při ústupu nesl Geisler jednoho raněného vojáka na ramenou, toho však kulka zasáhla i podruhé. Po ústupu se Geisler znovu vydal na bojiště odnést jiného vojáka, kterému mina utrhla obě nohy. Tentokrát se záchrana podařila, letící kulky zasáhli pouze Geislerův samopal do pažby. Při pohledu na samopal mohl mluvit o velkém štěstí a zavtipkoval, že bude žít věčně. V těchto bojích v lokalitě městečka Besko byl zraněný i velitel skupiny ppor. Tóth. Velení se tedy ujal právě por. Geisler. Němci se však stáhli o několik kilometrů dozadu, na následující hřeben. Jednotky parabrigády postoupili dopředu, v úseku Geislerovy jednotky až na severní okraj osady Pastwiska.

Boje u osady Pastwiska vypukly 17. září 1944 ráno. Geislerova jednotka vykonala několik průzkumů bojem, přičemž při jednom z nich opět Geisler pomáhal s odsunem raněného. Vzal rtm. Hrabovského na záda a dopravil ho do bezpečí. Druhý den (18. září) jsou asi o 15té hodiny jsou automatčíci znovu vysláni na průzkumnou misi. Cílem byl les u osady Pastwiska. Četa vyrazila směrem k lesu odkrytým terénem přes pole asi v 16,00. Už to vypadalo, že automatčíci vniknou do lesa, ale v tom padla rána z pušky. Geisler bez hlesu padl dopředu na bok. Kulka ho zasáhla mezi levé oko a kořen nosu. Podle jiné výpovědi (vojáka Mráze) byl nejdříve zasažený do nohy a začal volat na rtm. Rykšolse, přičemž dostal druhý zásah do hlavy. Rojnice automatčíku se zastavila, začala opětovat palbu a přitom utrpěla další ztráty. Museli se proto stáhnout. Jeden z vojáků si povzdychl: "Chlapci, ten se nebál. Škoda takového velitele, těžko se půjde bez něho." Den na to jsou boje v této lokalitě ukončené a jednotky parabrigády se přesunuly na letiště u Krosna, aby mohly být přesunuty na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Pro nepříznivé počasí se však přelet parabrigády zdržoval a tak tento čas využili Geislerovi kamarádi Vrzala a Flax, aby se vrátili do Pastwisk a 27. Září pochovali poručíkovo tělo. Geisler byl in memoriam navržen na vyznamenání, kterého se mu nakonec nedostalo. Zapomnělo se na něj.

V Brně má František Geisler pamětní tabuli na budově pošty a je po něm pojmenovaná i jedna z brněnských ulic.

Vyznamenání

Československý válečná kříž 1939. (17. 3. 1947)

Československá vojenská medaile Za zásluhy I. stupeň. (17. 3. 1947)

Pamětní medaile Za věrnost a brannost Slovenska v r. 1918-1938. (1947)

Pamětní odznak Za účast v národním boji za osvobození Československa v r. 1939+1945. (1948)

Zlatá hvězda, Řád za svobodu udělená prezidentem ČSR (1949)

Dukelská pamětní medaile (1959)

Prameny a literatura

BŘEČKA, J. Silver B neodpovídá. Brno : Spolek přátel čs. opevnění, 2004. ISBN 80-86463-19-2.

HARRISON, D.M. Para-military training in Scotland during World War 2. Arisaig : West Word, Land, Sea and Islands Centre, 2001. 78 s.

MAREK, J. Pátou kartu bere smrt. Českoslovenští parašutisté v britských battle-dressech 1941-1945. Cheb : Svět křídel, 2000. ISBN 80-85280-64-7.

Mastný, František; Chlapci od brigády, HSVO MNO 1945
Šáda M.,Krátky K.,Beránek J., Za svobodu Československa, sv.2, Naše vojsko, Praha 1961

RODÁK, J. Pozabudnuti hrdinovia, vojnové a povojnové príbehy. [s.l.] : ADIN, 2012. 136 s. ISBN 978-80-89-540-19-8. S. 37-40.

Archiv Vojenského Muzea Svidník

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=904

https://www.frantisekgeisler.com/

https://en.wikipedia.org/wiki/Pastwiska,_Podkarpackie_Voivodeship

https://www.pomnikparasutistum.cz/jmenny-seznam-ucastniku.html

https://www.pastwiska.com/interest.html

https://www.praguepost.com/archivescontent/16807-searching-for-a-hero.html

Autor: František Geisler (syn por. Františka J. Geislera)