Popis bojů
Karpatsko - dukelská operace (KDO). Byla součástí Východokarpatské operace - jedné z největších horských útočných operací na východní frontě za druhé světové války. Sovětské a československé vojsko útočilo přes Karpaty s cílem pomoci Slovenskému národnímu povstání (SNP).
V operaci bojovala vojska 38. armády gen. K.S. Moskalenka patřící do 1. ukrajinského frontu pod velením maršála I. S. Koněva a část 1. gardové armády 4. ukrajinského frontu gen. I. J. Petrova. 1. československý armádní sbor pod velením brig. gen. J. Kratochvíla (od 10. 9. 1944 brig. gen. L. Svobody) byl součástí 38. armády.
Jejich hlavním protivníkem byly divize XXIV. tankového sboru gen. tankových vojsk W. K. Nehringa (na začátku operace zastoupen genpor. Fritzem Beckerem). Tento sbor byl součástí armádní skupiny Heinrici složené z německé 1. tankové armády a maďarské 1. armády (genplk. Béla Miklós) pod společným velením genplk. Gottharda Heinriciho. Do obranných bojů zasáhlo také levé křídlo XI. armádního sboru gen. pěchoty Rudolfa von Bünau náležejícího k Heinriciho 1. tankové armádě. Dále pravé křídlo XI. SS armádního sboru (SS-Obergruppenführer a gen. Waffen-SS Matthias Kleinheisterkamp) ze sestavy 17. armády (gen. pěchoty Friedrich Schulz). Všechny tyto svazky podléhaly velení Skupiny armád Severní Ukrajina genplk. Josef Harpeho.
Poměr sil.
Rudá armáda (38. armáda) zde k dni zahájení operace nasadila zhruba 97.000 osob, 110 tanků, 1.700 děl a minometů.
1. čs. armádní sbor měl před operací přes 16.000 mužů a žen, 8 středních tanků, samohybné dělo, 24 lehkých tanků a 263 děl a minometů. Mnozí z vojáků 1. čsas měli bojové zkušenosti ze SSSR, Francie, ze Středního východu a Afriky, nebo prošli výcvikem ve Velké Británii. Společně bojovali, aby překročili hranice Československa a započali tak osvobozování své vlasti od nacismu.
Wehrmacht (17. armáda a 1. tanková armáda) měl v oblasti k dni zahájení operace zhruba 18.000 - 20.000 mužů, 360 děl a minometů a 20 - 30 samohybných děl.
Operace nebyla v původních plánech Rudé armády.
Po vzniku SNP (29. 8. 1944) požádala Československá exilová vláda v Londýně v čele s prezidentem Dr. E. Benešem prostřednictvím velvyslance Zd. Fierlingera a náčelníka Československé vojenské mise gen. H. Píky, Sovětský svaz o pomoc. Žádosti bylo vyhověno a 38. armádě genplk. K. S. Moskalenka byl svěřen úkol urychleně, do čtyř až pěti dnů, připravit a zahájit útočnou operaci s cílem spojit se s povstaleckými silami na Slovensku.
Původní záměr operace se změnil na poslední chvíli.
Dle původního plánu operace měla 38. armáda a 1. čs. armádní sbor za pomoci dvou slovenských divizí překročit Karpaty a spojit se s povstaleckými silami na Slovensku. Němcům se však podařilo slovenské jednotky odzbrojit. Obsadili do hloubky připravená obranná pásma a se zahájením operace rychle soustředili další posily.
KDO začala 8. 9. 1944 v 6:40 ráno mohutnou dělostřeleckou přípravou.
V důsledku odzbrojení slovenských jednotek, ale i dalších příčin se plánovaná pětidenní operace protáhla na 51 dnů urputných bojů v náročných terénních a povětrnostních podmínkách. KDO skončila dne 28. 10. 1944 kdy přešla vojska 38. armády s 1. čsas do obrany. Ve stejném dni skončil také organizovaný odpor povstalecké armády a zbytky jednotek, které ustoupily do hor, přešly na partyzánskou formu boje. Vzdálenost povstalecké armády v okolí Banské Bystrice od osvobozeného území byla vzdušnou čarou 180 - 240 km. Boje v Karpatech tím ale neskončily. 1. čsas se z Karpat probojoval až za dalších 31 dnů, 28. 11. 1944.
Operace vázala početná německá vojska.
Navzdory tomu, že původní plán rychle proniknout na Slovensko a spojit se s povstalci se splnit nepodařilo, KDO byla přímou vojenskou pomocí SNP. Už mezi 8. a 13. 9. přinutila německé velení stáhnout ze Slovenska téměř 12.500 vojáků, což se bezprostředně projevilo na stabilizaci východního povstaleckého frontu. Až do konce října 1944 operace vázala početná německá vojska a znemožňovala německému velení nasadit část z nich proti povstaleckým jednotkám.
Ztráty v průběhu KDO.
KDO trvala 51 dnů v poměrně ohraničeném horském prostoru v odhadované rozloze 1400 Km čtverečních. Šířka frontu byla v rozpětí 58 - 135 Km.
Vyčerpávající boje proti úporně bránícím se německým vojskům, která ve velké míře využívala dělostřeleckou a minometnou palbu, ale i protipěchotní a protitankové miny, si vyžádaly značné oběti. Horský kamenitý a zalesněný terén zvyšoval ničivý efekt granátů dělostřelectva a minometů.
Ztráty 38. armády podle nejnovějších údajů představovaly 13.579 padlých, zemřelých a nezvěstných a 48.750 raněných. 1. čsas měl v období od 8. 9. do 28. 11., celkem 1.630 padlých, zemřelých a nezvěstných a 4.060 raněných.
Přesné ztráty Wehrmachtu nejsou známy. Odhadují se na 52.000 padlých, zemřelých, nezvěstných a raněných. Ztráty během operace byly srovnatelné se ztrátami v operacích uskutečněných ve srovnatelných terénních podmínkách na západní frontě.
Chcete vědět více?
Připravili jsme pro vás podrobný popis operace a digitalizovaný Vojenský deník 1. čs. armádního sboru a hlášeních velitele sboru.